Karačajevský kůň

About Karačajevský kůň

Karačajevský kůň (někdy zmiňovaný jako Karačájevský) je horské jezdecké plemeno koní ze severního Kavkazu, z oblasti v okolí pramene řeky Kubáň ve vysokohorském Karačajsku. Plemeno bylo vyšlechtěno zkvalitněním místních koní orientálními hřebci. Chov probíhal ve dvou oddělených liniích – karačajevská a kabardinská, jak dokládá první díl plemenné knihy založené roku 1935.

Jedná se o plemeno využívané k účelům jezdeckým a tažným, s výjimečnou odolností vůči výkyvům teplot i vlhkosti, chované na chudých pastvinách v oblastech hor s členitým a těžkým terénem.

Podle klasifikace plemen koní, kterou navrhl Kalinin (ve spoluautorství s prof. G. Chitenkovem a dalšími) v roce 1939, patřili karačajevští koně do smíšené skupiny (jižní a severní), přechodného, rychlého typu jezdeckých koní.

Podle klasifikace profesora V. O. Witta patřil karačajevský kůň do skupiny širokonosých mongolských plemen. Karačajevští koně jsou nenároční, neobyčejně výkonní a vyznačují se dobrou koordinací, silnou konstitucí, odolností vůči různým nemocem a vytrvalostí. Karačajevští koně byli schopni vykonávat dlouhé přesuny v kteroukoli denní dobu, po kamenech a cestách, „v největším chladu a největším horku“. Silná kopytní rohovina „se neopotřebovává ani tam, kde ocelové podkovy neobstojí“.

Charakteristickým rysem moderních karačajevských koní je velmi „měkký a aktivní krok“, při němž kůň dosahuje rychlosti až 12 kilometrů za hodinu.

„Prvotním chovatelským záměrem bylo vyšlechtění rychlých, vytrvalých koní, kteří jsou ochotní, nenároční na ošetřování a dovedou se pohybovat v nejtěžších horských terénech. Všechny tyto vlastnosti byly diktovány širokým využitím v armádě, při ochraně hranic, ale i při práci v zemědělství.

Tihle koně žijí ve vysokých nadmořských výškách. Přes zimu je svedou na základnu kolem 1500 m n. m., ale přes léto jsou běžně ve 3000–3500 metrech. Každý hřebec má stádo 15–20 kobyl. Na podzim přijedou a spočítají hříbata pod matkami a ocejchují je. Nikdo se o ně celou dobu nestará. Musí se ubránit vlkům, musí se o sebe postarat v těch nejtěžších klimatických podmínkách.“, uvádí Josef Entlich, zakladatel chovu karačajevských koní v ČR v rozhovoru pro časopisu Horseman.

„Na počátku chovu plemen karačajevských a kabardinských stojí z převážné části krev karačajevská. Po dobu společné historie se v chovu uplatnilo 90 karačajevských a pouze 3 kabardinští hřebci. To způsobilo, že v současnosti je podíl karačajevské krve u kabardinců více než 15 %, zatímco krev kabardinců u karačájevských koní necelá 2 %.“