Moravský teplokrevník
About Moravský teplokrevník
Moravský teplokrevník je plemeno koně postavené na kmenech Furioso, Gidran, Przedswit, Star of Hannover, North Star, Nonius, Shagya, Dahoman. Později se k těmto kmenům přiřadila i linie Catalin. Koně tohoto plemene mají historii až do dob Rakouska-Uherska. Jedná se o teplokrevné pracovité, výkonné a především všestranné koně. Hlavním znakem je tvrdá konstituce a dobrá jezditelnost. Výkonnostní zkoušky koní se dělají ve 4 letech, nikoliv ve třech letech (jako například u českého teplokrevníka). Zkouška má prokázat všestrannost koně, jako to bylo i v minulosti a zahrnuje i zápřah. Z iniciativy zájemců byl v roce 1996 založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka. Svaz byl v roce 2004 oficiálně uznán jako chovatelské sdružení a tím bylo současně uznáno i plemeno. Na konci 2. desetiletí 21. století se postupně rozrůstá jak členská základna, tak i množství koní, ale i tak se jedná o kriticky ohrožené plemeno.
Jako moravští teplokrevníci byli poprvé administrativně označeni v roce 1944 plemenní hřebci zemského chovu a jejich potomstvo. Plemenní hřebci, byť podobné rodokmenové skladby, pocházející z hřebčínských chovů byli nadále označováni jako angličtí polokrevníci. Šlechtění moravského teplokrevníka je nerozlučně spjato s Moravským zemským hřebčínem v Pohořelicích u Napajedel. Vliv ušlechtilých pohořelických plemeníků je patrný v chovu dodnes. Pro svou mnohostrannost a konstituční tvrdost byl moravský teplokrevník využíván jak armádními jezdeckými útvary, tak zemědělci. Bohužel doba po druhé světové válce chovu ušlechtilých koní. Zrušení armádních a jezdeckých útvarů a změna politického klimatu zapříčinili nezájem o temperamentní jezdecké koně, kteří byli buď prodány do zahraničí nebo odporaženi. Následkem toho zanikla výkonná drezurní linie Star of Hannover. Koně z této linie dokázali jako jediní konkurovat předválečné době téměř neporazitelnému hannoverskému družstvu. Další ranou pro chov moravského teplokrevníka byla likvidace Moravského hřebčína v Pohořelicích. Kvalitu pohořelických koní dokládá i to, že hřebci toho chovu našli uplatnění ve významných hřebčínech bývalého Československa – Hostouň, Motěšice, Kladruby a po likvidaci vojenského hřebčína v Hostouni i Albertovec. Ještě je třeba dodat, že Pohořelice byly dvorním dodavatelem hřebců pro hřebčinec v Tlumačově. Od roku 1971 byl moravský teplokrevník sloučen s chovem českého teplokrevníka pod jedno plemeno a to český teplokrevník. Postupná germanizace chovu českého teplokrevníka a import plemeníků nejdříve oldenburských a poté trakénských, hannoverských , holštýnských a jiných zavinila, že se plemenní hřebci, nositelé Rakousko-Uherských genů začali postupně vytrácet. V roce 1991 přichází pan Binek s myšlenkou obnovit chov koní, kteří se dříve chovali v Pohořelicích. Pro svou myšlenku získává další nadšence a vzniká svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka. Základní kámen svazu pokládají Ing. Vladimír Milota, Bohumír Soušek, Jindřich Jarka, Jaromír Dostál, Ing. Čeněk Krybus, Milan Novák a Ing. Vincenc Krybus. Trnitá cesta k uznání moravského teplokrevníka jako samostatného plemene byla konečně v roce 2004 korunována úspěchem. Do plemenných knih moravského teplokrevníka bylo zapsáno 10 plemenných hřebců a 67 klisen. Od té doby stavy koní pomalu stoupají. V současné době se stav klisen zapsaných do PK MT pohybuje kolem 230 klise, plemenných hřebců je cca 20 ks a dalších 15 ks je rezervních. V chovném registru je kolem stovky klisniček. Stále je ještě možné zapsat na základě stejnosměrné plemenitby do PK MT i klisny, nebo hřebce z PK českého a slovenského teplokrevníka, pokud tito koně nemají v první nebo druhé generaci německá, francouzská a jiná plemena šlechtěná na sportovní výkonnost. Dále lze zapsat plemena Furioso, Furioso-North Star, Gidran, malopolský kůň a Nonius a také klisny, popřípadě hřebce plnokrevné, arabské a angloarabské. U všech těchto koní je požadován čtyřgenerační původ. Jako historické plemeno je moravský teplokrevník označován výžehem a to symbolem označujícím plemennou příslušnost na levém stehně. V letech 2004 až 2009 to bylo stylizované MT a od roku 2010 je to moravská orlice. Levé sedlo nese výžeh kmenový a pod ním rodový, pravé sedlo pak číslo označující pořadí narození hříběte po daném plemeníkovi.
Chovným cílem je ušlechtilý teplokrevný kůň středního rámce chovaný na bázi původní Rakousko-uherských kmenů s přihlédnutím ke kmenové příslušnosti, kůň pozdně dospívající, ale dlouhověký, konstitučně tvrdý, dobře krmitelný, pevného zdraví a výborného charakteru s mnohostranným využitím pod sedlem tak i zápřeži. SCHPMT se snaží zachovat všechny historické linie a to: Furioso XI R* 1895, Furioso XIII R *1906, Furioso XXVIII M * 1902, Gidran XXXIII R * 1913, Pzedswit III K * 1925, Przedswit VIII Pib. * 1913,Catalin 1921, Shagya XI1886 a North Star III B*1944. Nutné je, ale přiznat že jen díky hřebčínu Motěšice se podařilo zachránit linie Furioso XI, Furioso XIII, Przedswit VII, Gidran XXXIII, North Star
